Anna z Raziberka

Ctihodná paní Anna, původem z Černé, manželka rytíře Jana z Raziberka
představitelka: Anna Švehlová

Nejvěrnější služebník Zvíkovského purkrabího Hirza - kapitán stráží Tomáš - přišel se svým pánem do Mokerského újezdu Léta Páně 1249. Za své věrné služby získává v této oblasti velkou ves Černá s mlýnem a doly, kde se usídlil a v listinách se začal psát jakožto Tomáš na Černé. Brzy mu Bůh požehnal třemi syny. Anna se narodila jako čtvrté dítě do rodiny pána z Černé někdy kolem léta Páně 1289 (Augusta Anna de Chzerna).

Nejstarší syn, skromný a tichý, bohužel ale v boji neobratný, rozhodl se svůj život zasvětit víře. Prostřední syn, vášnivý a silný bojovník, nastoupil službu v Rakousích. Nejmladší syn, Jakub se jmenoval, zůstal, pečoval o panství, učil se způsobům panským i bojovým a za své udatné činy a věrnou službu byl Jindřichem z Rožmberka odměněn rytířským titulem a jemu i jeho rodině povoleno bylo užívat predikát Páni z Černé. V jejich znaku se na středu modrého pole skvěla zlatá štika.

Prazvláštní množství nešťastně-šťastných náhod se kolem Anny točilo již od mládí. Jako malá téměř zemřela, když neuposlechla zákazu otce a vydala se na dobrodružnou výpravu za medem lesních včel. Neobratné dívčino jednání ale divoké včely vyprovokovalo a ty na dívku zle zaútočily. Jak by to mohlo dopadnout, kdyby ji včas nenašla mastičkářka Maruše se svou schovankou Gabrielou. Díky svým znalostem účinků rozličných bylin a mastí Annu zachránily. Její rodina se pak na znamení vděčnosti ujala schovanky Gabriely, aby nastoupila službu na dvoře v Černé. Když pak nastal vhodný věk, Anna byla zaslíbena mladému panu Vítkovi z nedalekého Hausberka. Než ale ke sňatku stačilo dojít, dorazila na panství v Černé zpráva, že Vítek při vášnivém lovu velmi nešťastně spadl z koně a na následky svých zranění zemřel. 

Anna se uchýlila k modlitbám a společnicí jí často byla právě Gabriela, která se ji snažila rozptýlit vyprávěním o léčivých účincích různých rostlin. Další rána na sebe nenechala dlouho čekat. Annin bratr  a dědic panství, pan Jakub z Černé náhle zemřel a zanechal po sobě jen malého syna. Než chlapec dospěl vhodného věku, dohled nad panstvím přebral Petr I. z Rožmberka a paní Annu, jakožto jedinou příbuznou, ustanovil opatrovnicí chlapce a správkyní panství do chlapcovy plnoletosti. Synovec paní Anny zdárně dospíval, učil se pilně způsobům i boji a brzy již měl převzít správu panství.

Jednoho podzimního dne přivezla jízdní patrola Petra I. z Rožmberka na Černou svého těžce raněného velitele. Anna, vidouc jezdcova zranění, vroucně prosila Boha za záchranu jeho života a za pomoci své důvěrnice Gabriely poskytovaly pánovi obklady bylinné i masti rozličné. Dnem i nocí sama paní dohlížela, zda je o Jana dobře postaráno, často seděla u jeho lůžka a když se Janův stav začal pomalu zlepšovat, často s ním hovořila. A ani Anna nebyla Janovi z Raziberka lhostejná. Když se rytíř dostatečně vyzdravil a odjel na své panství, sedávala Anna u okna a často na Jana myslívala. Jak velká byla její radost, když Jan brzy dům Černá opět navštívil a vyznal jí své vroucné city. A jako z pohádky, konala se slavná svatba v červnu léta Páně 1314, slavilo se, jedlo a pilo po tři dni. 

Po sňatku paní Anna plně přenachala správu domu Černá svému synovci a odjela s chotěm a několika věrnými na panství Raziberk. Díky tomuto sňatku se dům Černá navždy spojil s panstvím Raziberk rodinným poutem.


>> ZPĚT NA DRUŽINU <<