Historie Raziberka

RAZIBERK
(am) Razi, Raci, Razi Berg, Raziberg, Raciberk, Raciberg, Ratziberg, Ratzenberg, Radisch, Hradec, Hradiště

Málo známý vrch Raziberk v Jižních Čechách má bohatou historii, o které se zde dozvíte. 
Níže uvedený text je zkompletovaný výtah z veřejně přístupných dokumentů a prací souvisejících s vrchem Raziberk.

Zdroje:
1883 J. Sedláček - Hradec bei Boletic
1918 F. Mareš, J. Sedláček - Soupis památek historických a uměleckých v království českém - XLI. politický okres krumlovský
1928 K. Brdlik - Der Raziberg bei Polletitz

2011 J. John, M. Řeřichová - Povrchový průzkum terénních reliktů výšinné lokality Boletice - Raciberk
2013 Veduta - 750 let Kájova
H. Reininger - Majetky kláštera Zlatokorunského (kohoutikriz.org)

Původně slovanské hradiště o rozloze asi 2 ha z doby halštatské. Ze závěru raného středověku je předpokládána přestavba na strážní hrádek, zmiňována je tvrz, stávající zde už před Přemyslem Otakarem II.

Popis
Hradiště se nachází asi 658 m.n.m. na vyšším z obou vrcholů výrazného vrchu, který leží na severním okraji Českokrumlovské vrchoviny. Má tvar nepravidelně oválné akropole o rozměrech cca 110 × 80 m. Vlastní (vnitřní) hradiště bylo o rozměrech 68 x 55 metrů s dvěma souběžnými kruhovými 3m vysokými valy z přepálených granitových kamenů a dřeva, dále předsunutými příkopy o šířce taktéž 3m vylámanými ve skále. Archeologickými výzkumy byla zjištěna přítomnost budovy o rozměrech 17 x 11 m a několik dalších menších budov (hospodářských?) zničených požárem. Opevněná plocha čítá necelý 1 ha.

"Na temeni vrchu je malá plošina. Jako mnoho malých hradů, jak jejich pozůstatky můžeme najít ve všech částech Evropy, byl i ten zdejší pravděpodobně ze dřeva v kombinaci s kamenem. Vrch se na všech svých stranách poměrně příkře svažuje. Tam kde jeho svahy přecházejí do zmíněné plošiny, vykopali někdejší budovatelé hradu v půdě kruhový příkop. Na vnější straně příkopu navršili z právě vykopané zeminy po celém obvodu plošiny val, dosahující na východní straně výše až 3 metrů, stejně tolik činí pak i šířka příkopu. Na východě leží původní starý vstup do hradního příkopu. Kdysi snad umožňoval vstup dovnitř ohrazené stavby padací most či snímatelná lávka. Na vrcholové plošině byly v hojném počtu nalezeny keramické střepy. S pravěkými (halštatskými) nálezy mísí se ovšem ty (raně-) středověké, vrch byl tedy pravděpodobně osídlen několikráte. Zřejmě lákal svou polohou, vhodnou k obraně. Ve středověku na Raziberském hradě (v originále "auf der Burg am Razi") sídlil královský purkrabí a správce celé rozlehlé oblasti."
(K. Brdlik, J. Kitzberger)

Hrad se ve své původní podobě bohužel nedochoval. Po okolí jsou k vidění pouze zbytky náspů a obranné valy. Na vrcholek se dostanete po cca 15 minutách volné chůze terénem (pole, les) po modré turistické značce.

Okolí
Raziberk se nachází v překrásné čisté a téměř nedotčené krajině v blízkosti Vojenského výcvikového prostoru. Boletický korunní statek z větší části pouhou lesní pustinou táhnoucí se od Prachatic až k rakouské a bavorské hranici. Zahrnoval mimo jiné i zboží Netolice a Chvalšiny. Jakýmsi středem tohoto korunního statku Boletice, který obsahoval 38 vesnic, bylo právě opevněný Raziberk. Obec Boletice ležela na významné křižovatce několika důležitých obchodních stezek, v jejichž středu - křižovatce - bděl hrad boletický (Sedláček, Mareš):

LINECKÁ STEZKA (kovové ingoty, mořské ryby, sůl, benátské zboží, jantar, koně, dobytek, vosk, sýry)

  • Netolice - Lhenice - Stráž - Vadkov - Vrata - Chvalšiny - Boletice - Krumlov - Přídolí - Spolí - Zálesy - Zátoň - Rožmberk - Vyšší Brod - Kaltenbrunn - Leonfelden - Vildberk - Rodely - Dunaj
  • V Boleticích odbočka směrem Mýto - Dolní Vltavice - Haslach (Německo)
  • V Krumlově odbočka směrem Světlík - Frymburk - Výtoň - Vítkův Hrádek - Weissenbach - spojení s výše uvedenými

ZLATÁ STEZKA (sůl, drahé látky, jižní plody, koření, víno, obilí, chmel, med, vlna, kůže, pivo)

  • Prachatice - Volary - Planá - Chvalšiny - Boletice - Krumlov - Waldkirchen - Passau

CÁHLOVSKÁ STEZKA (sůl, keramika, luxusní zboží ze Středomoří, zlato, stříbro, keramika, obilí)  "antiqua via versus Bohemiam directa" 

  • Praha - Tábor - Budějovice - Doudleby - Velešín - Vyšší Brod - Dvořiště - Freistadt - spojení s Lineckou

850m západně od Raziberka je kostel sv. Mikuláše, pocházející z konce 12. stol. Jedná se nejstarší památku Jižních Čech. Původně románský kostelík prošel během století mnoha úpravami a přístavbami. Kostel se nenacházel přímo v obci, ale jihovýchodně od ní, na vyvýšenině zvané Olymp, což zvyšovalo jeho hájitelnost. Náležel proto do kategorie kostelů ohrazených nebo-li kostelců. Kostel je jednolodní, plochostropý, s hranolovou věží v západním průčelí a s podvojnými sdruženými románskými okénky ve dvou horních patrech. V západní části se nacházela tribuna, na kterou se vcházelo soukromým schodištěm z věže - i to napovídá, že správce sídlící na Raziberku uplatňoval ke kostelu vlastnická práva. (A.Bauerová)

Historie zlatokorunského majetku
Jak už bylo zmíněno, celý boletický újezd byl věnován Zlaté Koruně. Podíváme se nyní blíže, co vše újezd obsahoval a jak neuvěřitelně rozlehlé (a bohaté) toto území bylo. Na sever od Českého Krumlova leží na levém břehu Vltavy cisterciácký klášter. V řídce osídleném lesnatém kraji byl založen roku 1263 králem Přemyslem Otakarem II. ke cti Matky Boží a pro spásu duše své i svých potomků. V křišťálové schránce se v klášterních zdech uchovávala vzácná relikvie - trn z Kristovy koruny, kterou panovník obdržel od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého - a tato relikvie dala celému klášteru (a později i oblasti) jméno Sancta (spicea) Corona, tj. Svatá (trnová) Koruna (Heiligenkron). 

Pro své bohatství byl klášter brzy přezdíván Zlatá Koruna, poprvé v německé listině z roku 1315, v níž je označován jménem "Guldein Chron", v latinských pramenech je však stále zvána Svatou (Trnovou) Korunou až do 17.století. Tradice vypráví, že Přemysl Otakar II. dal zřídit klášter na paměť bitvy u Kressenbrunnu (1260), kde porazil uherská vojska a zmocnil se Štýrska, pravděpodobnější je, že klášter měl být účinnou překážkou, kterou prozíravý panovník položil do cesty rozpínavosti jihočeské šlechty. Proto také byl nový klášter králem obdařen tolika majetky a statky a ještě mnoho jich získal od štědrých donátorů. V době před husitskými válkami představovala Zlatá Koruna jedno z nejrozsáhlejších duchovních panství země, její država zahrnovala 150 vesnic, 20 dvorů a městečko Netolice. (H. Reininger, M.Ernée)

Královský zůstaval statek Boletický, s vesnicemi Boletice (také Bolotice, německy Polletitz či Poletitz), Chvalšiny, Planá, dochovala se fundační listina, kde kromě Boletic označených jako praedium (statek), jsou darovány i vesnice Křenov (Krenau), Kladné (Kladen), Záhorkov (Ahorn) a Kájov (Gojau). Kromě toho k němu patřilo také zboží Netolice s přilehlým územím a Chvalšiny, jak to osvědčují a stvrzují listiny markraběte Oty Braniborského a krále Václava II., dvě vinice a jeden dům na pražské Malé Straně (in suburbio Pragensi), dále klášter vlastnil rychtu Rájov, k níž náležely i vsi Plešovice, Srnín, Přísečná, Domoradice, Lhotka, Nový Dvůr a také větší část Vyšného, dále Záhorkov, Věncova Hora, Smrhov, Raveň, Osov, a postupně i mnoho dalších, dnes již už zaniklých vsí, které původně byly majetkem Boletického panství (Beníkovice, Bezděkov, Bílovice, Bláto, Břevniště, Dětochov, Dolany, Dolní Brzotice, Horní Brzotice, Hořičky, Hostínov, Hvozd, Chlumany, Kovářovice, Květná, Lomek, Lštín, Míšňany, Nová Víska, Ondřejov, Osí, Otice, Petrov, Podvoří, Polečnice, Pražačka, Sádlno, Strouhy, Střemily, Svíba, Šavlova Lhota, Vitěšovice, Vítěšovičtí Uhlíři a Vražice), k tomu množství dvorů (např. Schönhof u Frantol, Borovcův dvůr v Rovném, dvůr v Močeradech, Hanušův dvůr Pauleinshof, Karlovy Dvory u dnešní Horní Plané) a několikery vinice v Dolních Rakousích. Majetky boletického panství samy o sobě čítaly na 15 čtverečních mil země, tj. 843 km čtverečních.

Význačné darování královo rozmnožil ještě roku 1268 zmíněný zvíkovský purkrabí Hirzo tím, že celé své panství - úzký ale dlouhý pruh země o délce více než 10 rakouských mílí - odkázal klášteru poslední vůlí. Byla to oblast počínající někde za vrchem Raziberk táhnoucí se jižně přes Mokrou (Mugrau/ Nemochrich),  Černou v Pošumaví (Chzerna/ Nachirnie) a Dolní Vltavici (Hirschau/ Na Hirzowe), dosahující až k zemské hranici.

Další velké darování nabyl zlatokorunský klášter roku 1313 od Bavora II. z Bavorova. Ten za to, že bude smět být pohřben v jeho zdech a že mniši budou za spásu jeho duše konat mše a modlitby, věnoval klášteru pět vesnic, jmenovitě Svince, Skřidla, Mojné, Žaltice a Černici včetně všech náležitostí a lesů, ba zmiňuje se dokonce i možnost těžby zlata. (H.Reininger)

Sláva Zlaté Koruny však pohasla během husitských válek. 11. května 1420 byl klášter napaden husity, kteří budovy zapálili a způsobili tím velké škody. Mniši proto klášter na 17 let opustili. Rožmberkové, sídlící v nedalekém Krumlově, v té době uchvátili klášterní statky, které již nikdy nebyly vráceny původnímu majiteli. (NPÚ)


Předpokládejte, že podobný osud jako Zlatokorunský klášter potkal i tvrz na Raziberku, nebyla-li již v době husitského plenění prázdná. Bohužel se k tomuto místu, ani k jeho obyvatelům, nedochovaly žádné nám známé písemné doklady o jejich životě. 

Zároveň jsme pátrali, proč se vlastně Raziberk jmenuje Raziberk a dopátrali jsme se až ke starému slovu Graz (z němčiny), což znamená Hradec, Hradiště. Berg samozřejmě znamená hora, kopec. Máme několik vlastních nepodložených hypotéz, nebo spíše domněnek, kdo mohl na Raziberku sídlit. 

A proto se my, skupina pojmenovaná po tomto zajímavém a málo známém místě pokoušíme doplnit prázdná místa v jihočeské historii a ztvárňujeme družinu (fiktivního) šlechtice sídlícího na Raziberku. Více o našem uskupení se dozvíte zde.