Vítejte na webu Páni z Raziberka z.s.

RAZIBERK
(am) Razi, Raci, Razi Berg, Raziberg, Raciberk, Raciberg, Ratziberg, Ratzenberg, Radisch, Hradec, Hradiště

GPS lokace: 48.8191008N, 14.2292917E
Pozemek: Lesní nebo jiný porost
Vlastník: Česká Republika
Právo hospodařit: VLS ČR

Původně hradiště o rozloze asi 2 ha z doby halštatské, tedy z období 7 - 3. stol. př. n. l. Ze závěru raného středověku (6. - 11. stol.) je předpokládána přestavba na strážní hrádek, zmiňována je tvrz, stávající zde už před Přemyslem Otakarem II.

Vymezení pojmů

- Pojmem hradiště označujeme opevněné sídlo řazené do období neolitu až raného středověku. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Halštatská opevněná sídliště v maximální míře využívala kombinaci přírodních obranných prvků a umělých opevnění
- Pod pojmem tvrz se označuje opevněné panské (feudální) sídlo v blízkosti vesnice či přímo v intravilánu v zemědělsky využívané krajině, později je tento výraz používán pro opevněný vojenský bod. Návaznost na venkovské osídlení a hospodářské zázemí odlišuje tvrz od hradu.
- Pojmem hrad se rozumí opevněné středověké sídlo vystavěné pravděpodobně v rozmezí 11. - 16. století. Výrazem raně středověký hrad se také označují výše popsaná raně středověká hradiště.
-V textu najdete také výraz zboží, jímž se označovala feudální držba, neboli panské (šlechtické) vlastnictví majetku.

Nákres lokality - K. Brdlik
Nákres lokality - K. Brdlik
Vizualizace - J. John
Vizualizace - J. John

Popis místa a prostoru

V období od přelomu letopočtu do sedmého století byla na území Čech budována jen lehká a nejspíše dočasná opevnění. První raně středověká hradiště se objevila až v osmém století. Zpočátku jejich stavebníci využívali k opevnění pouze mělké příkopy a jednoduché dřevěné hradby. Ty byly často v průběhu devátého století nahrazeny mohutnějšími hradbami, které ve svých konstrukcích kombinovaly dřevo, hlínu a především kámen. Od desátého století se některá hradiště stala základními mocenskými oporami přemyslovského státu.  

Hradiště Raziberk se nachází asi 658 m. n. m. na vyšším z obou vrcholů výrazného vrchu, který leží na severním okraji Českokrumlovské vrchoviny. Má tvar nepravidelně oválné akropole o rozměrech cca 110 × 80 m. Vlastní (vnitřní) hradiště bylo o rozměrech 68 x 55 metrů s dvěma souběžnými kruhovými 3m vysokými valy z přepálených granitových kamenů a dřeva, dále předsunutými příkopy o šířce taktéž 3m vylámanými ve skále. Archeologickými výzkumy byla zjištěna přítomnost budovy o rozměrech 17 x 11 m a několik dalších menších budov (hospodářských?) zničených požárem. Opevněná plocha čítá necelý 1 ha.

Povrchový průzkum - J. John, M. Řeřichová
Povrchový průzkum - J. John, M. Řeřichová

Na temeni vrchu je malá plošina. Jako mnoho malých hradů, jak jejich pozůstatky můžeme najít ve všech částech Evropy, byl i ten zdejší pravděpodobně ze dřeva v kombinaci s kamenem. Vrch se na všech svých stranách poměrně příkře svažuje. Tam kde jeho svahy přecházejí do zmíněné plošiny, vykopali někdejší budovatelé hradu v půdě kruhový příkop. Na vnější straně příkopu navršili z právě vykopané zeminy po celém obvodu plošiny val, dosahující na východní straně výše až 3 metrů, stejně tolik činí pak i šířka příkopu. Na východě leží původní starý vstup do hradního příkopu. Kdysi snad umožňoval vstup dovnitř ohrazené stavby padací most či snímatelná lávka...

Keramické nádoby, K. Brdlik
Keramické nádoby, K. Brdlik
zlomky cedníku a hrnce, K. Brdlik
zlomky cedníku a hrnce, K. Brdlik

...Na vrcholové plošině byly v hojném počtu nalezeny keramické střepy. S pravěkými (halštatskými) nálezy mísí se ovšem ty (raně-) středověké, vrch byl tedy pravděpodobně osídlen několikráte. Zřejmě lákal svou polohou, vhodnou k obraně.
Ve středověku na Raziberském hradě (v originále "auf der Burg am Razi") sídlil královský purkrabí a správce celé rozlehlé oblasti." (K. Brdlik, J. Kitzberger)

O "hradu boletickém" se zmiňují ve svých dílech i Mareš a Sedláček. Podobu však neznáme a vzhledem k lokaci je pravděpodobné, že se jednalo o správní, popřípadě také strážní budovu. Dodnes dochované okolní stavby dosvědčují, že zde musel sídlit (či přechodně přebývat) zřejmě vysoce postavený člověk českého království.

Hrad se ve své původní podobě bohužel nedochoval. Po okolí vrcholu jsou k vidění pouze zbytky náspů a obranné valy. Na vrcholek se dostanete lesní/polní cestou po modré turistické značce z Kájova (trasa asi 2,5 km) nebo z křižovatky před Boleticemi (u Dolanského rybníka) taktéž po modré turistické značce.


Okolí, majetky a důležitost lokality

Raziberk se nachází v překrásné čisté a téměř nedotčené krajině v blízkosti současného Vojenského výcvikového prostoru. Boletické panství bylo totiž z větší části pouhou lesní pustinou táhnoucí se od Prachatic až k rakouské a bavorské hranici. Jakýmsi středem tohoto korunního statku Boletice, který obsahoval celkem 38 vesnic, byl právě opevněný Raziberk. 
Podíváme se nyní blíže, co vše újezd obsahoval a jak neuvěřitelně rozlehlé (a bohaté) toto území bylo. Královským majtekem zůstával statek Boletický (lat. praedium), s vesnicemi Boletice (také Bolotice, německy Polletitz či Poletitz), Planá, dochovala se fundační listina, kde kromě Boletic označených jako praedium, jsou darovány i vesnice Křenov (Krenau), Kladné (Kladen), Záhorkov (Ahorn) a Kájov (Gojau). Kromě toho k němu patřilo také zboží Netolice s přilehlým územím a Chvalšiny, jak to osvědčují a stvrzují listiny markraběte Oty Braniborského a krále Václava II., dvě vinice a jeden dům na pražské Malé Straně (in suburbio Pragensi).
Dále rychtu Rájov, k níž náležely i vsi Plešovice, Srnín, Přísečná, Domoradice, Lhotka, Nový Dvůr a také větší část Vyšného, dále Věncova Hora, Smrhov, Raveň, Osov, a postupně i mnoho dalších, dnes již už zaniklých vsí (Beníkovice, Bezděkov, Bílovice, Bláto, Břevniště, Dětochov, Dolany, Dolní Brzotice, Horní Brzotice, Hořičky, Hostínov, Hvozd, Chlumany, Kovářovice, Květná, Lomek, Lštín, Míšňany, Nová Víska, Ondřejov, Osí, Otice, Petrov, Podvoří, Polečnice, Pražačka, Sádlno, Strouhy, Střemily, Svíba, Šavlova Lhota, Vitěšovice, Vítěšovičtí Uhlíři a Vražice), k tomu množství samostatných dvorů (např. Schönhof u Frantol, Borovcův dvůr v Rovném, dvůr v Močeradech, Hanušův dvůr Pauleinshof, Karlovy Dvory u Horní Plané) a několikery vinice v Dolních Rakousích. Majetky boletického panství samy o sobě čítaly na 15 čtverečních mil země, tj. 843 km čtverečních.
Významnost panství však spočívala nejen množství majetků, ale zejména ve strategické poloze. Obec Boletice totiž ležela na významné křižovatce několika důležitých obchodních stezek, v jejichž středu bděl hrad boletický (Sedláček, Mareš).

LINECKÁ STEZKA

(kovové ingoty, mořské ryby, sůl, benátské zboží, jantar, koně, dobytek, vosk, sýry)
  • Netolice -> Lhenice -> Stráž -> Vadkov -> Vrata -> Chvalšiny -> Boletice -> Krumlov -> Přídolí -> Spolí -> Zálesy -> Zátoň -> Rožmberk -> Vyšší Brod -> Kaltenbrunn -> Leonfelden -> Vildberk -> Rodely -> Dunaj
  • V Boleticích odbočka směrem Mýto -> Dolní Vltavice -> Haslach (Německo)
  • V Krumlově odbočka směrem Světlík -> Frymburk -> Výtoň -> Vítkův Hrádek -> Weissenbach -> a zde následné spojení s výše uvedenými

ZLATÁ STEZKA

(sůl, drahé látky, jižní plody, koření, víno, obilí, chmel, med, vlna, kůže, pivo)

  • Prachatice -> Volary -> Planá -> Chvalšiny -> Boletice -> Krumlov -> Waldkirchen -> Passau

CÁHLOVSKÁ STEZKA "antiqua via versus Bohemiam directa" 

(sůl, keramika, luxusní zboží ze Středomoří, zlato, stříbro, keramika, obilí) 

  • Praha -> Tábor -> Budějovice -> Doudleby -> Velešín -> Vyšší Brod -> Dvořiště -> Freistadt -> spojení s Lineckou

Kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše

Významné sakrální stavby v oblasti

850m západně od Raziberka je kostel sv. Mikuláše, pocházející z konce 12. stol. Jedná se nejstarší památku Jižních Čech, první písemná zmínka je z roku 1263. Původně románský kostelík prošel během století mnoha úpravami a přístavbami. Kostel se nenacházel přímo v obci, ale jihovýchodně od ní, na vyvýšenině zvané Olymp, což zvyšovalo jeho hájitelnost. Náležel proto do kategorie kostelů ohrazených neboli kostelců. Triumfální oblouk je lomený, s rohy skosenými, přerušený románskou plotnou, síťová klenba byla zhotovena podle vzoru milevského kostela sv. Jiljí . Do sakristie vedou staré železné dveře s kruhem v kamenném ostění. Okna jsou zakončena v ostrém úhlu. Zdivo lodi 11.8 m dlouhé a 6.1 m široké pochází z doby románské, jak dokazuje konzolka na vnější zdi nad schodištěm a zakulacená úzká okénka na severní i jižní straně. Zeď s triumfálním obloukem není vázána s lodí. Ještě zachovalejší je věž, stojící v průčelí kostela. Je čtyřstranná o čtyřech poschodích, z nichž přízemní je sklenuto do kříže a je osvětleno jen malým okénkem. Ve dvou vyšších patrech jsou sdružená okénka, dělená žulovým sloupkem s kostkovými zaokrouhlenými dekorovanými hlavicemi a patkami. Do přízemí a prvního patra věže, na rozích žulovými kvádry roubené, vedou dveře z lodi a kůru, jejichž ostění do půlkruhu je sklenuto z menších kvádrů. Kostel je jednolodní, plochostropý. V západní části se nacházela tribuna, na kterou se vcházelo soukromým schodištěm z věže - i to napovídá, že správce sídlící na Raziberku uplatňoval ke kostelu vlastnická práva. 
V kostele je sakristie, která se stavěla v 15. století a sloužila pravděpodobně zároveň jako kaple. Pod kaplí byla kostnice, která byla nemilosrdně v 70. letech minulého století navštívena zlatokopy. Podlahy a oltářní menzy byly v téměř celém rozsahu rozkopány, nemalá část tohoto materiálu z dlažeb a oltářních menz byla ztracena, jeden z posledních případů je evidován z roku 2004. Dochovaný mobiliář kostela byl převážně barokní, zahrnoval však i několik středověkých plastik, které se nyní nacházejí v Okresním vlastivědném muzeu v Č. Krumlově a v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Ostatní církevní předměty jsou uloženy v českobudějovickém muzeu a také v českokrumlovském zámku Nepěknou památku po sobě v boletickém kostele zanechala sovětská armáda. Na starých zdech jsou dodnes dobře znatelná černou barvou v azbuce napsána jména hokejistů sovětské reprezentace, která v roce 1978 zvítězila na mistrovství světa. Na severní straně kostela stála fara ze 17. století, na západě pak byla budova školy z roku 1722, oba objekty byly v letech 1969-1970 zdemolovány. Dnes zde můžeme nalézt zbytky těchto objektů v podobě ruin a zbytků zdí. (A. Bauerová)  

Na sever od Českého Krumlova leží na levém břehu Vltavy cisterciácký klášter. V řídce osídleném lesnatém kraji byl založen roku 1263 králem Přemyslem Otakarem II. ke cti Matky Boží a pro spásu duše své i svých potomků.
V křišťálové schránce se v klášterních zdech prý uchovávala velmi vzácná relikvie - trn z Kristovy koruny, kterou panovník obdržel od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého - a tato relikvie dala celému klášteru (a později i oblasti) jméno Sancta (spicea) Corona, tj. Svatá (trnová) Koruna (německy Heiligenkron).  Pro své bohatství však začal být klášter brzy přezdíván Zlatá Koruna, poprvé v německé listině už z roku 1315, v níž je označován jménem "Guldein Chron", v latinských pramenech je však stále zvána Svatou (Trnovou) Korunou a to až do 17. století.

Tradice vypráví, že Přemysl Otakar II. dal zřídit klášter na paměť bitvy u Kressenbrunnu (1260), kde porazil uherská vojska a zmocnil se Štýrska, pravděpodobnější je, že klášter měl být účinnou překážkou, kterou prozíravý panovník položil do cesty rozpínavosti jihočeské šlechty. Proto také byl nový klášter králem obdařen tolika majetky a statky a ještě mnoho jich získal od štědrých donátorů. V době před husitskými válkami představovala Zlatá Koruna jedno z nejrozsáhlejších duchovních panství země. (H. Reininger, M.Ernée)

Význačné darování královo rozmnožil už roku 1268 Zvíkovský purkrabí Hirzo tím, že celé své panství - úzký ale dlouhý pruh země o délce více než 10 rakouských mílí - odkázal klášteru poslední vůlí. Byla to oblast táhnoucí se jižně přes Mokrou (Mugrau/ Nemochrich), Černou v Pošumaví (Chzerna/ Nachirnie) a Dolní Vltavici (Hirschau/ Na Hirzowe), dosahující až k zemské hranici.

Další velké darování nabyl zlatokorunský klášter roku 1313 od Bavora II. z Bavorova. Ten za to, že bude moci být pohřben v jeho zdech a že mniši budou za spásu jeho duše konat mše a modlitby, věnoval klášteru pět vesnic, jmenovitě Svince, Skřidla, Mojné, Žaltice a Černici včetně všech náležitostí a lesů, ba zmiňuje se dokonce i možnost těžby zlata. (H.Reininger)

Sláva Zlaté Koruny však pohasla během husitských válek. 11. května 1420 byl klášter napaden husity, kteří budovy zapálili a způsobili tím velké škody. Mniši proto klášter na dlouhých 17 let opustili. Rožmberkové, sídlící v nedalekém Krumlově, v té době uchvátili klášterní statky, které již nikdy nebyly vráceny původnímu majiteli. (NPÚ)

Klášter Zlatá Koruna
Klášter Zlatá Koruna
Presbytář kostela - klášter Zlatá Koruna
Presbytář kostela - klášter Zlatá Koruna
Klášter Zlatá Koruna
Klášter Zlatá Koruna
Křížová chodba kláštera Zlatá Koruna
Křížová chodba kláštera Zlatá Koruna

Výše uvedený text je zkompletovaný výtah z veřejně přístupných dokumentů, studií a prací souvisejících s vrchem Raziberk.

Zdroje textů:
1883 J. Sedláček - Hradec bei Boletic
1918 F. Mareš, J. Sedláček - Soupis památek historických a uměleckých v království českém
1928 K. Brdlik - Der Raziberg bei Polletitz

2011 J. John, M. Řeřichová - Povrchový průzkum terénních reliktů výšinné lokality Boletice-Raciberk
2013 Veduta - 750 let Kájova
Kronika obce Černá v Pošumaví
H. Reininger - Majetky kláštera Zlatokorunského
Anna Bauerová - kostel svatého Mikuláše

Fotografie a obrázky: 
viz výše uvedené dokumenty, NPÚ, klášter Zlatá Koruna, google, vlastní foto


Slovo závěrem
Předpokládejme, že podobný osud jako Zlatokorunský klášter potkal i tvrz na Raziberku, nebyla-li již v době darování klášteru či dokonce až v době husitského plenění prázdná. Bohužel se nedochovaly žádné nám známé písemné doklady o obyvatelích tvrze. Po Hirzově smrti už mlčí nám známé prameny o Raziberku nadobro.
A proto se my, skupina pojmenovaná po tomto zajímavém a málo známém místě, pokoušíme doplnit prázdná místa v jihočeské historii a ztvárňujeme družinu (fiktivního) šlechtice sídlícího právě na Raziberku. Více o našem uskupení se dozvíte zde.

Zároveň jsme pátrali, proč se vlastně Raziberk jmenuje Raziberk. Museli jsme jít velmi hluboko a to až do doby osídlení germány a kelty. Slovo pro hradiště je gordъ. V různých slovanských jazycích se vyvíjelo různě, což vysvětluje původ českého slova hrad a ruského город (gorod). Dopátrali jsme se také ke starogermánskému slovu Graz, což znamená Hradec, Hradiště. Berg znamená hora, kopec, vrch.