Historie Raziberka

Málo známý vrch Raziberk v Jižních Čechách má bohatou historii, o které se zde dozvíte...
Níže uvedený text je zkompletovaný výtah z dokumentů a prací souvisejících s vrchem Raziberk.

RAZIBERK

(am) Razi, Raci, Raziberg, Raciberk, Raciberg, Ratzenberg, Radisch, Hradec, Hradiště

Původně slovanské hradiště o rozloze asi 2 ha z mladší doby halštatské, některé prameny uváděny z doby laténské. Ze závěru raného středověku (přelom 12. /13. století) je předpokládána přestavba na strážní hrádek, zmiňována je tvrz, stávající zde už před Přemyslem Otakarem II.

Popis
Hradiště se nachází asi 658 m.n.m. na vyšším z obou vrcholů výrazného vrchu, který leží na severním okraji Českokrumlovské vrchoviny. Má tvar nepravidelně oválné akropole o rozměrech cca 110 × 80 m. Vlastní (vnitřní) hradiště bylo o rozměrech 68 x 55 metrů s dvěma souběžnými kruhovými 3m vysokými valy z přepálených granitových kamenů a dřeva, dále předsunutými příkopy o šířce taktéž 3m vylámanými ve skále. Archeologickými výzkumy byla zjištěna přítomnost budovy o rozměrech 17 x 11 m a několik dalších menších budov (hospodářských?) zničených pravděpodobně požárem. Opevněná plocha čitá téměř 1 ha.

"Na temeni vrchu je malá plošina. Jako mnoho malých hradů, jak jejich pozůstatky můžeme najít ve všech částech Evropy, byl i ten zdejší pravděpodobně ze dřeva, možná v kombinaci s kamenem. Vrch se na všech svých stranách poměrně příkře svažuje. Tam kde jeho svahy přecházejí do zmíněné plošiny, vykopali někdejší budovatelé hradu v půdě kruhový příkop. Na vnější straně příkopu navršili z právě vykopané zeminy po celém obvodu plošiny val, dosahující na východní straně výše až 3 metrů, stejně tolik činí pak i šířka příkopu. Na východě leží původní starý vstup do hradního příkopu. Kdysi snad umožňoval vstup dovnitř ohrazené stavby padací most či snímatelná lávka. 

Na vrcholové plošině byly řídce nalezeny prehistorické střepy. S pravěkými nálezy mísí se ovšem ty středověké, vrch byl tedy pravděpodobně osídlen několikráte. Zřejmě lákal svou polohou, vhodnou k obraně. Ve středověku na Raziberském hradě (v originále "auf der Burg am Razi") sídlil královský purkrabí a správce celé rozlehlé oblasti."
(L. Franz, J. Kitzberger)

!Pozor!
Hrad se ve své původní podobě bohužel nedochoval. Po okolí jsou k vidění pouze zbytky náspů a obranné valy. Na vrcholek se dostanete po cca 20 minutách volné chůze terénem (pole, les) po modré turistické značce.


Okolí
Raziberk se nachází v překrásné čisté a téměř nedotčené krajině v blízkosti Vojenského výcvikového prostoru. Obec Boletice ležela na významné křižovatce několika důležitých obchodních stezek (přímo pod hradem vedla tzv. Linecká stezka). Ještě dříve byl ovšem boletický korunní statek z větší části pouhou lesní pustinou táhnoucí se od Prachatic až k rakouské a bavorské hranici. Zahrnoval mimo jiné i zboží Netolice a Chvalšiny. Jakýmsi středem tohoto korunního statku Boletice, který obsahoval 38 vesnic, bylo právě opevněný Raziberk.

850m západně od Raziberka je kostel sv. Mikuláše, pocházející z konce 12. stol. Jedná se nejstarší památku Jižních Čech. Původně románský kostelík prošel během století mnoha úpravami a přístavbami. Kostel se nenacházel přímo v obci, ale jihovýchodně od ní, na vyvýšenině zvané Olymp, což zvyšovalo jeho hájitelnost. Náležel proto do kategorie kostelů ohrazených nebo-li kostelců. Kostel je jednolodní, plochostropý, s hranolovou věží v západním průčelí a s podvojnými sdruženými románskými okénky ve dvou horních patrech. V západní části se nacházela tribuna, na kterou se vcházelo soukromým schodištěm z věže - i to napovídá, že správce sídlící na Raziberku uplatňoval ke kostelu vlastnická práva. (A.Bauerová)

Historie
Jak už bylo zmíněno, celý boletický újezd byl věnován Zlaté Koruně. Podíváme se nyní blíže, co vše újezd obsahoval a jak neuvěřitelně rozlehlé (a bohaté) toto území bylo. Na sever od Českého Krumlova leží na levém břehu Vltavy cisterciácký klášter, založen roku 1263 králem Přemyslem Otakarem II. ke cti Matky Boží a pro spásu duše své i svých potomků. Dal mu jméno Sancta Corona, tj. Svatá Koruna (Heiligenkron). 

Pro své bohatství byl klášter brzy přezdíván Zlatá Koruna, poprvé v německé listině z roku 1315, v níž je označován jménem "Guldein Chron". Tradice vypráví, že Přemysl Otakar II. dal zřídit klášter na paměť bitvy u Kressenbrunnu (1260), kde porazil uherská vojska a zmocnil se Štýrska, pravděpodobnější je, že klášter měl být účinnou překážkou, kterou prozíravý panovník položil do cesty rozpínavosti jihočeské šlechty. Proto také byl nový klášter králem obdařen tolika majetky a statky a ještě mnoho jich získal od štědrých donátorů. V době před husitskými válkami představovala Zlatá Koruna jedno z nejrozsáhlejších duchovních panství země, její država zahrnovala 150 vesnic, 20 dvorů a městečko Netolice. (H. Reininger, M.Ernée)

Jádrem majetku byly Boletice (také Bolotice, německy Polletitz či Poletitz), dochovala se fundační listina, kde kromě Boletic označených jako praedium (statek), jsou darovány i vesnice Křenov (Krenau), Kladné (Kladen), Záhorkov (Ahorn) a Kájov (Gojau). Kromě toho k němu patřilo také zboží Netolice s přilehlým územím a Chvalšiny, jak to osvědčují a stvrzují listiny markraběte Oty Braniborského a krále Václava II., dvě vinice a jeden dům na pražské Malé Straně (in suburbio Pragensi), dále klášter vlastnil rychtu Rájov, k níž náležely i vsi Plešovice, Srnín, Přísečná, Domoradice, Lhotka, Nový Dvůr a také větší část Vyšného, dále Záhorkov, Věncova Hora, Smrhov, Raveň, Osov, a mnoho dalších, dnes již už zaniklých vsí, které původně byly majetkem Boletického panství (Beníkovice, Bezděkov, Bílovice, Bláto, Břevniště, Dětochov, Dolany, Dolní Brzotice, Horní Brzotice, Hořičky, Hostínov, Hvozd, Chlumany, Kovářovice, Květná, Lomek, Lštín, Míšňany, Nová Víska, Ondřejov, Osí, Otice, Petrov, Podvoří, Polečnice, Pražačka, Sádlno, Strouhy, Střemily, Svíba, Šavlova Lhota, Vitěšovice, Vítěšovičtí Uhlíři a Vražice), k tomu množství dvorů (např. Schönhof u Frantol, Borovcův dvůr v Rovném, dvůr v Močeradech, Hanušův dvůr Pauleinshof, Karlovy Dvory u dnešní Horní Plané) a několikery vinice v Dolních Rakousích. Majetky boletického panství samy o sobě čítaly na 15 čtverečních mil země, tj. 843 km čtverečních.

Význačné darování královo rozmnožil ještě roku 1268 zmíněný zvíkovský purkrabí Hirzo tím, že celé své panství odkázal klášteru poslední vůlí. Byl to pruh území, počínající někde u vrchu Raziberk táhnoucí se jižně přes Mokrou, Černou v Pošumaví a Dolní Vltavici, dosahující až k zemské hranici.

Další velké darování nabyl zlatokorunský klášter roku 1313 od Bavora II. z Bavorova. Ten za to, že bude smět být pohřben v jeho zdech a že mniši budou za spásu jeho duše konat mše a modlitby, věnoval klášteru pět vesnic, jmenovitě Svince, Skřidla, Mojné, Žaltice a Černici včetně všech náležitostí a lesů, ba zmiňuje se dokonce i možnost těžby zlata. (H.Reininger)

Sláva Zlaté Koruny však pohasla během husitských válek. 11. května 1420 byl klášter napaden husity, kteří budovy zapálili a způsobili tím velké škody. Mniši proto klášter na 17 let opustili. Rožmberkové, sídlící v nedalekém Krumlově, v té době uchvátili klášterní statky, které již nikdy nebyly vráceny původnímu majiteli. (NPÚ)


Předpokládejte, že podobný osud jako Zlatokorunský klášter potkal i tvrz na Raziberku, nebyla-li již v sobě husitského plnění prázdná. Bohužel se k tomuto místu, nebo spíš k jeho obyvatelům, nedochovaly žádné písemné doklady o jejich životě. A proto se my, skupina pojmenovaná po tomto zajímavém a málo známém místě pokoušíme doplnit prázdná místa v jihočeské historii a ztvárňujeme družinu šlechtice sídlícího na Raziberku. Více o našem uskupení se dozvíte zde.