Díl XXXIII.
Blátošín 1320

Jaro léta Páně 1320 začalo se bitvou Libušínskou. Hordy pohanů ohrožovaly vesnice i prostý lid a proto udatní mužové ve zbrani povstali k potlačení této vzpoury. Však náš král Jan Lucemburský bude vésti své oddíly do boje. Cesta k Libušínu byla dlouhá a i samo nebe ronilo slzy nad děním tímto. Když na místo jsme dorazili, již část ležení postavena byla, ale pole bitevní se pod koly povozů natolik rozbahnilo, že projet jsme ani nemohli. Nezbývalo než náklad ručně vyložiti a blátivým terénem nositi. Chasa domu Raziberského však silná jest a vše jsme naštěstí zvládli. 

Bojové jednotky sjely se sem z celého království a tak jsme shledati se opět mohli s našimi drahými přáteli z domů Jülich, Holstein, Kerkow, Ústí, Skalice a dalšími. Ještě než vřava o sobotě započla, posilniti jsme se všichni stihli vydatnou krmí i dobrým mokem. Pak již čas nastal a bojovníci udatní připravili zbroje své a zbraně ku ochraně království. I mladý pán z Kájova účastnil se bitvy. Pan Petr jen několikero dnů předtím sám lítý boj sváděl, když nedaleko panství svého musel se odvážně pokusit divoký povoz zkrotit. Uspěl však a snad i díky zkušenostem nabytým jal se hrdinně též v tomto boji činiti a těla pohanských nájezdníků před ním k zemi padala. Jeho síla a bojová zdatnost vyčnívaly nad ostatními, však odvahu jeho jistě podpořilo také vědomí, že mnozí udatní rytíři slovutných rodů s ním v šiku bok po boku postupují. 

Po bitvě zůstala v poli těla padlých a nad nimi se vznášel jen dým z hořících trosek. Pokoj jejich duším snad alespoň v skrytu mysli všichni přeživší vyjádřili, když do ležení se po boji vraceli. Večera sobotního konala se pak hostina na oslavu vítězství a kuchyně Raziberská vybrané lahůdky hrdinům připravila.

Když pak nasyceny byly naše útroby, posečkali jsme ještě a potěšili se hovorem s přáteli. Jak krásný a klidný večer to mohl býti, kdyby však tragická zpráva nám nebyla sdělena. Urozený rytíř Johann von Holstein předal nám poselství pro Annu, paní domu Raziberského. Pravdivost poselství svého stvrdil předáním zdobeného poháru co důkazu zprávy této.

Nedělního rána slunce bohatě a jasně zářilo a krajinou se nesl vlahý klid. Mužové udatní se mohli opět v míru domů navracet a se svými věrnými k novým zítřkům vyhlížet. Rozbahněné pole bitevní pomalu vysychalo a připomínkou nedávných událostí zůstane kromě řádků techto snad jen mezi lidem šeptané přízvisko Bitva Blátošín.

<<< zpět na předchozí díl                                                  pokračovat na další díl >>>