Pomocnice Gabriela

Pomocnice, mastičkářka znalá bylin rozličných, léčivých i čarovných
Představitelka: Gabriela Kopáčová, DiS.

V koutě Mokerského újezdu až téměř u hraničních kamenů žila uznávaná mastičkářka. Říkali jí Maruše. Někdo říkával, že je bláznivá, jiný zas, že prý jako dítě byla unesena, další zase, že byla dcerou bohatého panského lovčího. Pravdu ale už nikdo neznal a Maruše nikdy o své minulosti nemluvila. Vlastně nemluvila téměř vůbec. Maruše žila velmi skromně a bohabojně, ale všem lidem pomáhala. Vždy věděla, kterou bylinu přiložit na odřené koleno, jaký odvar napraví bolesti v těle i jakou mast připravit na zacelení rány. Celý život zasvětila bylinám, stromům i koření rozličnému a zachránila mnoho životů. A i když pomáhala ráda všem a všichni ji měli rádi, přeci jen si k stáru, dětí ani jiné rodiny nemaje, připadala sama.

Až jednoho májového rána, kdy se za rozbřesku vypravila na sběr fialek, při cestě vsí zaslechla usedavý křik. A na schodech kostela nalezla novorozené děvčátko. Snad nechtěná dcera, snad plod zakázané lásky či snad tajné nevěry? Kdo ví. Děťátko vřískalo z plných plic, jak kdyby drak dštil oheň, ale když první ranní paprsky zlatého slunce pohladily děvčátku hlavu, utichlo najednou a až zbožně zvedlo oči k nebesům. Pro Maruši ten moment byl Božím zázrakem, pokorně se pomodlila a slíbila v modlitbě Bohu, že dítě zaopatří. Děvčátko si vzala k sobě a v pravdě a víře vychovávala. Dítě dostalo jméno Gabriela dle archanděla Zvěstovatele Božího poselství. Maruše dívku učila znát rostliny, květiny, stromy a učila ji také, jak využívat jejich léčivou moc. Gabriela byla velmi učenlivá a jak Maruši ubývalo sil a Gabriela nabývala vědomostí, byla své opatrovnici velkou oporou. 

Jednou se Gabriela pohotově a správně přičinila při záchraně šlechtické dívky, a ta jí z vděčnosti nabídla místo na svém dvoře. A v tu dobu tušila Maruše, že přichází její čas, ale teď už věděla, že může s klidným srdcem a v míru ze světa odejít a její vědomosti i čistá láska budou nadále žít v Gabriele. Gabriela začala žít na Černé a poctivě a věrně sloužila své paní. A když se paní Anna provdala za rytíře Jana z Raziberka, věrně ji doprovázela i do nové domácnosti na panství Raziberk. 

>> ZPĚT NA DRUŽINU <<