Strážný Radim

Radim z Borovcova Dvora, budoucí vrchní lovčí, panský strážný na Raziberku
Představitel: Radim Pavlišta

Jižní cíp českého království je vyplněn lesy, loukami a stráněmi překypujícími zvěří. Již od nepaměti vykonával dozor nad těmito majetky lovčí. V dávných dobách na Razibeském panství vykonával jako první tuto správu jakýsi Radim zvaný Borovec. Byl znalý nejen zvěře, ale i stromů a lesních porostů, ve své práci byl velmi pečlivý a přesný a pod jeho dozorem obvod dobře prosperoval. Když léta Páně 1249 získává Raziberské panství Iohann, byl velmi potěšen dobrou prací, kterou lovčí odvádějí. Zavázal je do svých služeb a udělil jim dědičný titul panského lovčího. Kromě správy zvěře dostali na starost i výběr poplatků za užívání panských lesů. Lovčímu Radimovi daroval nedaleký dvůr, zvaný od těch dob po něm, Borovcův. Radim měl čtyři syny, Viléma, Radima, Václava a Zbyňka. Nejstarší synové Vilém a Radim chodívali už jako pacholata s otcem po lesích, lovčí Borovec je učil znát zvěř i lesní porost a vychovával z nich své nástupce. Oba byli po vzoru svého otce pečlivými a vzornými lovčími.

Nejstarší Vilém převzal ve vhodném věku po otci správu nad lesy Raziberskými. Vilém měl jediného syna Buška a dvě dcery, Maruši a Kateřinu. V té době se krajem potulovala velká loupeživá banda. Jedné temné noci banda napadla i Borovcův dvůr. Zapálili stáje, několik čeledínů pobili, mladého Buška nepěkně zranili a dceru Maruši unesli. I přes velikou snahu se ji nepodařilo nikdy najít. Lovčí Vilém se zatvrdil a hluboká vráska táhnoucí se jeho čelem již nikdy nezmizela. Svého jediného syna poručil k výcviku bojem na Raziberské tvrzi doufaje, že podobná hrůza již jeho rod nikdy nepotká. Když zemřel, syn Bušek nastoupil na otcovo místo, dlouho a věrně sloužil Johannu II. z Raziberka a miloval společné vyjížďky po panství, kdy se mohl se vší zbožnou skromností svému pánu pochlubit majestátními kusy vysoké, které často zahlédli. Za věrné služby mu ve své závěti Johann II. věnoval ves Rovné s tvrzí a myslivnou, toto darování následně roku 1308 stvrdil Jan z Raziberka.

Jeho nejstarší synek Radim zdědil po svých předcích vytrvalost i houževnatost a lásku k lesům a zvěři měl v krvi snad od samého narození. Když dosáhl roku čtrnáctého, jeho otec, pamatujíc si hrůzy ze svého mládí, poslal syna také na výcvik na Raziberskou tvrz. Mladý Radim poté nastoupil u pána strážní službu, aby se v dovednostech utvrdil. A až nadejde otcův čas, převezme po něm majetky a místo vrchního lovčího. 


>> ZPĚT NA DRUŽINU <<