Díl XXXVI.
Svatba

O neděli po svátku sv. Anny léta Páně 1320 nadešel ten slavný den, kdy byla panna Sára provdána za rytíře Gerharda von Kerkow. Celý dům Raziberský pilně se na tuto událost připravoval a též mnozí přátelé přijeli se události zúčastnit. Ženich Gerhard přivezl s sebou též své jediné dítko, dceru Johannu, jejíž matka zemřela při porodu. Devče podobného věku jako panna Sára zdálo se být z počátku velmi v rozpacích, z cizí země i cizích lidí. Jak si však Raziberští brzy povšimli, Gerhard i jeho dcera hovořili spolu jazykem nezvyklým v našich krajích. Aby mu jeho budoucí nová žena, panna Sára dobře rozuměla, musela se jejich řeči rychle přiučit. Gerhardova dcera jí s tím pomohla a panna Sára pak naučila této mluvě i své služebnictvo, aby mohli napříště i pána a děvče obsluhovati a s nimi si rozuměti. 

V den svatební spustil se ráno krátký déšť, snad na znamení očištění a nového začátku. Jakmile za mraky vysvitlo opět slunce, vyšel špalír hostů v čele s ženichem a knězem do kaple. Všichni pak čekajíce vyhlíželi příchod panny Sáry. Ta přicházela vedena opatrovníkem svým, urozeným pánem von Zlinicz. Před nimi kráčela dvě děvčátka, rozhazujíce na cestu plátky růží. Panna Sára přicházela v hedvábném spodním šatu s vyšívanými rukávy, navrch v honosných brokátových šatech červených se zlatým vytkáváním a dlouhou vlečkou. Na hlavě měla než věnec červených květů, vlasy volně rozpuštěny ve zvlněných pramenech, tak jak kdysi její matka i před ní naše drahá králová Eliška. 

Otec Cormac vedl obřad dojemný a velmi krásný. V přítomných svatebčanech se tajil dech. Při svatebních slibech si Gerhard i Sára vroucně hleděli do očí a otec Cormac jim pak převázal ruce na znamení potvrzení sňatku. Gerhard poté zahalil svou milou do jemného vyšívaného pláště. Kéž k nim je dobrotivý Bůh milostiv, ochraňuje je a požehná jim mnoha syny!

Pak již čas nadešel k oslavám a hostině. Kuchyně Raziberská od rozbřesku pilně pracovala, každý pacholek i služebná od rána se nezastavili.  Na tabuli byly postupně přinášeny mnohé lahůdky a hostina protáhla se až do večerních hodin. Víno i medovina tekly proudem a všichni se radovali, zpívalo se, tancovalo a všeobecně veselilo. Ženich i nevěsta obdrželi mnoho darů, pochval a přípitků na jejich zdraví a radostný společný život.

Když nadešel soumrak, bylo zapotřebí stvrdit sňatek také v loži. Když ráno vyvěsily služebné prostěradlo, od tohoto momentu budiž tedy naše prvorozená líbezná panna Raziberská navždy známa jako Paní Sára, paní z Kerkowa. Vivat!