Svatá Říše Římská

Svatá říše římská (latinsky Imperum Romanum, později Sacrum Imperum Romanum, německy Heiliges Römisches Reich, později Svatá říše římská národa německého-Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation) je název dnes již zaniklého mnohonárodnostního, později velmi volného svazku mnoha politických útvarů, který se rozkládal ve střední Evropě. Říše zprvu sestávala ze tří království (tzv. tria regna) německého, italského (od roku 951), arelatského (od roku 1032), Českého knížectví (od roku 1004) a stovek dalších knížectví, vévodství, hrabství, biskupství, svobodných říšských měst a jiných oblastí. 

Do roku 1157 se říše označovala jako Říše římská. Přídavné jméno "svatá" bylo k označení říše přidáno toho roku Fridrichem I. Barbarossou, římským králem a císařem, který chtěl změnou názvu demonstrovat své ambice vládnout i na území Itálie a v Papežském státě.

Říše byla zrušena v létě roku 1806 císařem Františkem I. Rakouským poté, co Napoleon Bonaparte císaře donutil vzdát se  titulu a Říše byla přeměněna v Rýnský spolek.

DETAILY VE ZKRATCE:

Vznik: 25. prosince 800
Zánik: 6. srpna 1806
Státní zřízení: Konfederační volená monarchie
Úřední jazyk: Latina
Počet obyvatel: v postupech času 5 milionů - 26,3 milionů

Území Svaté Říše Římské ve 14. století
Území Svaté Říše Římské ve 14. století

císařská koruna Svaté říše římské (boční pohled)
císařská koruna Svaté říše římské (boční pohled)

Svatá Říše římská byla státním celkem. V čele stál římský (římsko-německý) král, později císař Svaté říše římské. Mnohonárodnostní svazek sjednocoval Němce, Francouze, Italy, Nizozemce, Dány, Čechy, Moravany, Slovince a Lužické Srby, od vrcholného středověku pak také Belgii, Švýcarsko, Rakousko a část Polska.
Panovník říše je vybírán na základě volby Kurfiřtů (z němčiny přejaté Kurfürst - složenina küren = volit a Fürst = kníže). Kurfiřty zvolený král se pak musel nechat papežem korunovat na císaře.
Původně volila krále všechna říšská knížata, ve 13. století se počet volitelů ustaluje na 7 kurfiřtech, zároveň držitelích nejvyšších říšských úřadů. Jednalo se o vysoce prestižní ceremoniální funkce, které souvisely s reprezentací na císařské korunovaci, úkolem těchto arciúředníků bylo posluhovat nově zvolenému císaři během slavnostní jízdy a korunovační hostiny.

Jednalo se o tři duchovní a čtyři světské kurfiřty . Původními byli:

- arcibiskup mohučský (duchovní) - říšský kancléř pro německou část říše
- arcibiskup kolínský (duchovní) - říšský kancléř pro Itálii
- arcibiskup trevírský (duchovní) - říšský kancléř pro Burgundsko

- král český (světský) - nejvyšší říšský číšník
- falckrabě rýnský (světský) - nejvyšší říšský stolník
- vévoda saský (světský) - nejvyšší říšský maršálek
- markrabě braniborský (světský) - nejvyšší říšský komorník