Díl dvacátý třetí
Královský turnaj Kromsdorf 1317

Událo se léta Páně 1317 v zemi německé poblíž hradu Weimaru. Sjeli se pánové urození i dámy ctěné z celé Říše k tradičnímu turnaji krále Jana Lucemburského, jako pravidelně o poslední sobotě před svátkem svatého Václava, patrona země České. Jak milé bylo opět setkání s dobrými přáteli, šlechtici a šlechtičnami zemí německých. Pán z Raziberka se svou rodinou a družinou účastnil se také události této. Na laskavé pozvání drahých přátel Elisabeth von Jülich a Johanna von Holstein přijali jsme místo u jejich tabule. Vlivem napjaté situace v království českém však jen nepočetná naše skupina na turnaj dorazila. Nabídl proto urozený pán Ješek z Náchoda svého nového bojovníka, aby v turnaji barvy Raziberské hájil. Po krátkém jednání oba pánové se shodli a Jan z Raziberka zaplatil za bojovníka určenou sumu. 

Prvního večera konalo se posezení pánů u urozeného Johanna von Holstein, mužové bavili se hlasitě, hráli v šachy a hovořili. Posezení dam konalo se ve stejný čas u urozené paní Dorothey von Wartenberg. Do společnosti zde také paní Anna z Raziberka uvedla poprvé schovankou svou, levobočnou dceru Rožmberkovu, pannu Ethel z Růže. Urozený Felix, syn Warteberský, jež naneštěstí před turnajem ochořel, poslal alespoň snoubence své, panně Sáře, milostnou báseň a dar a na přání otce jeho, urozeného pana Beneše, předstoupil před dámy herold Glimmard a přednesl Felixovu báseň:

Oh, Holde Dame,
Meine Gedanken sind bei Dir.
Denke ich an Deine Augen,
erinnern sie mich an
das Blau des Himmels.
Deine Gestalt, so rank und schön,
Deine Gesicht, so lieblich,
Dein Mund, so verhaissungvoll.
Hast Du mich schon bemerkt?
Ich weiss es nicht.

Die zufälligen Begegnungen mit Dir,
versüssen mir den Tag.
Meine Hoffnung ist,
dass Du mich eines Tages
erkennen wirst.
Bis dahin bleiben mir nur
meine Gedanken an Dich,
die mich durch jeden Tag tragen.
Oh Holde Dame.

Panna Sára velmi poctěna byla a jak se na cudnou pannu sluší, červeň zalila její líčka při veřejném čtění této básně. Pro snoubence svého Felixe přivezla Sára zlatou sponu na plášť a o předání synovi požádala urozenou paní Dorotheu. O zasnoubení panny Sáry a mladého Felixe, které oznámeno již veřejně bylo na turnaji minulého roku, sepsáno nyní bylo stvrzení, které svými pečetěmi potvrdily obě strany a mnozí důvěryhodní svědci z řad urozených pánů. Listina tato vyhotovena byla dvakráte a to v mluvě české i německé.

Druhého dne zrána započala se již klání bojová. Mužové udatní soupeřili o přízeň dam a uznání pánů v boji s mečem a štítem, v disciplíně rozbíjení štítů, souboj dvojic či srážení chocholů, nechyběl také hod sekerou, heroldská střelba a lukostřelecké klání jednotlivců, kteréhož účastnila se udatně i mladičká panna Sára. Její šípy sice netrefily cíl, přesto sklidila velké uznání za odvahu postaviti se mužům a ženám dospělým.

Sobotního podvečera jednání důležité vykonal pán z Raziberka s urozeným panem Andreasem Horou von Zlinicz. Jako váženého přítele svého požádal jej, zda by v případě skonu Janova nenadálého dříve, než jediný mužský potomek Raziberský dospělosti dosáhne, převzal dohled nad panstvím, majetky a dodržením dohody o budoucím sňatku panny Sáry a pana Felixe von Wartenberg a také žádal, aby urozený pán von Zlinicz pannu tuto místo něj k oltáři dovésti ráčil a místo otcovo v případě nutnosti zastoupil. Pán ze Zlinicz velmi poctěn byl, požadavek přijal a potvrdil za přítomnosti svědků. I pán Ješek z Náchoda slíbil svou pomoc a podporu pánu z Raziberka.

Večerní poturnajové veselí se neslo ve velmi milém a slavnostním duchu. K tabuli naší zavítal i mladý rytíř Jan von Boskowitz se snoubenkou svou, Annou Meziříčskou von Lomnitz. Panna spanilá a cudná udělala velký dojem zejména na pannu Sáru, která na ní mohla oči nechat. Protože dozvěděli jsme se o plánovaném sňatku jejich, tehdy nabídl pán z Raziberka mladému páru, že na hostině svatební číšníkem jim bude, což rytíř Jan ocenil a s pokorou přijal. Kromě zábavy však nesmí se zapomínat ani na povinnosti a toho večera zasedala také rada královská. K jednání byl přizván i Jan z Raziberka, však jednání rady jest tajné a všichni účastníci prozatím vázáni jsou mlčenlivostí.

Nedělního rána sešli se všichni na brzké ranní mši Otce Severina. Úmysl mše byl za nedávno zesnulou Violu Těšínskou, někdy královnu českou, drahou choť Petra I. z Rožmberka. Po mši předstoupili ke knězi mladý rytíř Jan von Boskowitz a překrásná snoubenka jeho, Anna Meziříčská von Lomnitz, aby přijali svátost manželskou. Kněz jim požehnal a rytíř zahalil dámu svého srdce do pláště. Raziberští darovali novomanželce rudě malovanou a bohatě zdobenou šperkovnici a vyobrazeními Bohorodičky Panny Marie s vroucným přáním, ať patronka žen a matek svatá Anna i Matka Boží Maria tuto dámu ochraňují a kéž Bůh požehná jejich svazek brzy mnoha syny. 

Než odebrali se všichni ke svatebnímu veselí, vystoupili ještě členové královské rady, aby slavnostně oznámili přijetí našeho dobrého pána, Jana Vítka z Raziberka do svých řad.  Náš pán zařazuje se tímto mezi nejvyšší úředníky království Českého. Vivat! Vivat! Vivat!

<<< zpět na předchozí díl

Tímto zápisem zakončuje se období do léta Páně 1317.