XXVII. Turnaj 1318
XXVII. Turnaj 1318
I nastal opět ten čas, aby se družina Raziberská na turnaj královský vypravila. Léta Páně 1318 započal se turnaj v zemi německé poblíž hradu Weimaru už před svátkem Narození Panny Marie. Ač opětovná shledání s přáteli byla opět radostná, celý turnaj jest byl roku tohoto smutkem a bolestí protkán ze ztráty všem drahého urozeného Beneše, bývalého pána domu Wartenberského. Zpráva tato nedávno dorazivši na panství Raziberské zarmoutila nás velice.
Prvního dne již krátce po terciích započal se nejdříve trh s nabídkou přebohatou - ke koupi obchodníci nabízeli poháry rozličné i jiné nádobí, látky, zbroje i zbraně. Správu panství Wartenberg zdědil po svém otci mladý pán Beneš II. a všichni věrní tomuto domu pak přislíbili svou poslušnost a věrnost svému novému pánu. Po poledni a slavnostním představení všech domů přítomných následovalo zahájení celoturnajového klání o Rytíře srdcí a Panoše srdcí. Pak již první disciplína turnajová pod vedením herolda započala a mezitím služebnictvo několika domů pustilo se do příprav pokrmů rozličných, jež o vítězství v soutěži kuchyní ucházeti se budou. I dům Raziberský se do tohoto klání zapojil. Míchal, mistr kuchyně, připravil se svými pomocníky krmi honosnou.
Po nešporách rozdělilo se panstvo na tradiční společenské posezení dam v domě Wartenberském a setkání pánů u urozeného Johanna von Holstein-Kiel. Anna z Raziberka s paní Markétou předaly vdově Dorothee dar jako vyjádření upřímné soustrasti nad ztrátou drahého chotě. Panna Sára nechala pro Beneše II., jemuž zaslíbena jest, připravit dojemnou báseň, kterážto byla přednesena v řeči české i německé urozenému pánovi za přítomnosti všech ctěných dam. Verše plné bolesti oslavovaly chlapcova zesnulého otce, jímavě však vyjadřovaly i naději v soudržnost páru v těchto těžkých chvílích, neboť i Písmo svaté nás učí, že láska jest největší, má naději a nikdy nezanikne.
Druhého dne zrána zahájeno již bylo klání bojové. Bojovníci poklekli a vyslechli požehnání, jež udělil jim páter Vitus. Urozené dámy a panny pak odměňovaly dle svého uvážení bojovníky stuhami a udatní rytíři svou vděk vyjadřovali předáním květiny. I mladičká panna Sára obdržela něžný kvítek růže od mladého pána z Wartenberka. Mužové bili se statečně a nelítostně a obdivné výkřiky ozývaly se z blízkého okolí tribun.
Odpoledne sešly se dámy pod urostlými stromy u hradních zdí na piknik. Za libého zvuku loutny pana Heinricha společně jaly se věnce pestrými látkami omotané vyráběti, povídaly si a prozpěvovaly. Po pikniku následovaly tance pod vedením dvorní dámy Marthy. Jistě ne všichni mají od Boha dar tento a byly tedy někteří častováni salvami smíchu.
Po soumraku nastal čas na klání trubadúrů. Každý odvážlivec mohl předvést své umění pro potěchu či pobavení všech přítomných a přehlídka to byla vskutku náramná. Zazněly písně, hrdinské legendy, k vidění byl něžný tanec i nebezpečný souboj s plamennými meči. I v tomto klání měl své zastoupení dům Raziberk. Panoš Petr připravoval se důkladně na tento den. Ač trochu roztřesen, přece hrdě před panstvo předstoupil a hlasem zvučným přednesl oslavnou báseň o našem drahém Janu králi, jež pak největší uznání přítomných získala.
Jane, srdce statečného a jména slavného,
králem jsme Tě učinili a přijali Tě za svého.
Když před lety z krajů dalekých přišel jsi,
zle v naší zemi bylo, jak sám viděl jsi.
Slávu brzy jsi naším zemím navrátil
a Korutance na útěk obrátil.
Dnes šiky české za Tebou pevně stojí,
jsme připraveni následovat Tě v boji.
Jsi rytířem čestným a odvážným,
v boji není Ti nikdo sokem rovným.
Kéž Tvá odvaha, čest a sláva věčná je,
Vivat Jan, Vivat Bohemie!
O nedělním ránu sešli se všichni k modlitbě a pak čas se nachýlil na poslední turnajové klání v lukostřelbě, jehož účastnila se i panna Sára. Nedlouho poté již bylo panstvo svoláno k očekávánému vyhlášení vítězů všech disciplín turnajových. Vítězem turnaje se stal rytíř Jan von Boskowitz, v bojích oceněni byli pánové udatní Andreas von Wartberg, kterýžto jest ve službách urozeného pána ze Zlinicz, kapitán Jindřich z domu Wartenberského a za vítěze turnaje lukostřeleckého zvolen byl Johann von Holstein. Za Rytíře srdcí vybraly ctěné paní urozeného Miloshe von Torum.
Štěstěna tentokrát usmála se široce také na dům Raziberský, jež první místo v klání kuchyní získal, neboť pokrm mistra Míchala zvolen byl za oku i ústům nejvíce lahodící. Velkým překvapením pro přítomné bylo i ocenění urozené panny Sáry jakožto Střelkyně srdcí, neboť získala si obdiv všech mužův přítomných, že odvážně proti nim v klání nastoupila. Pak srdce naše napotřetí zaplesala, když mladý Petr, jenž panošem jest v domě Raziberském, byl dámami přítomnými provolán jasným vítězem klání o Panoše srdcí. O takové cti se chlapci ani nesnilo, obzvláště když mu zdobenou šerpu a dar pro vítěze předávala osobně urozená paní Dorothea von Wartenberg.
Prvního dne již krátce po terciích započal se nejdříve trh s nabídkou přebohatou - ke koupi obchodníci nabízeli poháry rozličné i jiné nádobí, látky, zbroje i zbraně. Správu panství Wartenberg zdědil po svém otci mladý pán Beneš II. a všichni věrní tomuto domu pak přislíbili svou poslušnost a věrnost svému novému pánu. Po poledni a slavnostním představení všech domů přítomných následovalo zahájení celoturnajového klání o Rytíře srdcí a Panoše srdcí. Pak již první disciplína turnajová pod vedením herolda započala a mezitím služebnictvo několika domů pustilo se do příprav pokrmů rozličných, jež o vítězství v soutěži kuchyní ucházeti se budou. I dům Raziberský se do tohoto klání zapojil. Míchal, mistr kuchyně, připravil se svými pomocníky krmi honosnou.
Po nešporách rozdělilo se panstvo na tradiční společenské posezení dam v domě Wartenberském a setkání pánů u urozeného Johanna von Holstein-Kiel. Anna z Raziberka s paní Markétou předaly vdově Dorothee dar jako vyjádření upřímné soustrasti nad ztrátou drahého chotě. Panna Sára nechala pro Beneše II., jemuž zaslíbena jest, připravit dojemnou báseň, kterážto byla přednesena v řeči české i německé urozenému pánovi za přítomnosti všech ctěných dam. Verše plné bolesti oslavovaly chlapcova zesnulého otce, jímavě však vyjadřovaly i naději v soudržnost páru v těchto těžkých chvílích, neboť i Písmo svaté nás učí, že láska jest největší, má naději a nikdy nezanikne.
Druhého dne zrána zahájeno již bylo klání bojové. Bojovníci poklekli a vyslechli požehnání, jež udělil jim páter Vitus. Urozené dámy a panny pak odměňovaly dle svého uvážení bojovníky stuhami a udatní rytíři svou vděk vyjadřovali předáním květiny. I mladičká panna Sára obdržela něžný kvítek růže od mladého pána z Wartenberka. Mužové bili se statečně a nelítostně a obdivné výkřiky ozývaly se z blízkého okolí tribun.
Odpoledne sešly se dámy pod urostlými stromy u hradních zdí na piknik. Za libého zvuku loutny pana Heinricha společně jaly se věnce pestrými látkami omotané vyráběti, povídaly si a prozpěvovaly. Po pikniku následovaly tance pod vedením dvorní dámy Marthy. Jistě ne všichni mají od Boha dar tento a byly tedy někteří častováni salvami smíchu.
Po soumraku nastal čas na klání trubadúrů. Každý odvážlivec mohl předvést své umění pro potěchu či pobavení všech přítomných a přehlídka to byla vskutku náramná. Zazněly písně, hrdinské legendy, k vidění byl něžný tanec i nebezpečný souboj s plamennými meči. I v tomto klání měl své zastoupení dům Raziberk. Panoš Petr připravoval se důkladně na tento den. Ač trochu roztřesen, přece hrdě před panstvo předstoupil a hlasem zvučným přednesl oslavnou báseň o našem drahém Janu králi, jež pak největší uznání přítomných získala.
králem jsme Tě učinili a přijali Tě za svého.
Když před lety z krajů dalekých přišel jsi,
zle v naší zemi bylo, jak sám viděl jsi.
a Korutance na útěk obrátil.
Dnes šiky české za Tebou pevně stojí,
jsme připraveni následovat Tě v boji.
Jsi rytířem čestným a odvážným,
v boji není Ti nikdo sokem rovným.
Kéž Tvá odvaha, čest a sláva věčná je,
Vivat Jan, Vivat Bohemie!
