.
Díl dvacátý sedmý
Turnaj 1318
I nastal opět ten čas, aby se družina Raziberská na turnaj královský vypravila. Léta Páně 1318 započal se turnaj v zemi německé poblíž hradu Weimaru už před svátkem Narození Panny Marie. Ač opětovná shledání s přáteli byla opět radostná, celý turnaj jest byl roku tohoto smutkem a bolestí protkán z nedávné ztráty všem drahého urozeného Beneše, pána domu Wartenberského. Zpráva tato nedávno dorazivši na panství Raziberské zarmoutila nás velice.
Prvního dne již krátce po terciích započal se nejdříve trh s nabídkou přebohatou - ke koupi obchodníci nabízeli poháry rozličné i jiné nádobí, látky, zbroje i zbraně. Správu panství Wartenberg zdědil po svém otci mladý pán Beneš II. a všichni věrní tomuto domu pak přislíbili svou poslušnost a věrnost novému pánu. Po poledni a slavnostním představení všech domů přítomných následovalo zahájení celoturnajového klání o Rytíře srdcí a Panoše srdcí. Pak již první disciplína turnajová pod vedením herolda započala a mezitím služebnictvo několika domů pustilo se do příprav pokrmů rozličných, jež o vítězství v soutěži kuchyní ucházeti se budou. I dům Raziberský se do tohoto klání zapojil. Míchal, mistr kuchyně, připravil se svými pomocníky krmi honosnou.
Po nešporách rozdělilo se panstvo na tradiční společenské posezení dam v domě Wartenberském a setkání pánů u urozeného Johanna von Holstein-Kiel. Anna z Raziberka s paní Markétou předaly vdově Dorothee dar jako vyjádření upřímné soustrasti nad ztrátou drahého chotě. Panna Sára nechala pro Beneše II., jemuž zaslíbena jest, připravit dojemnou báseň, kterážto byla přednesena v řeči české i německé urozenému pánovi za přítomnosti všech ctěných dam. Verše plné bolesti oslavovaly chlapcova zesnulého otce, jímavě však vyjadřovaly i naději v soudržnost páru v těchto těžkých chvílích, neboť i Písmo svaté nás učí, že láska jest největší, má naději a nikdy nezanikne.
Druhého dne zrána zahájeno již bylo klání bojové. Bojovníci poklekli a vyslechli požehnání, jež udělil jim páter Vitus. Urozené dámy a panny pak odměňovaly dle svého uvážení bojovníky stuhami a udatní rytíři svou vděk vyjadřovali předáním květiny. Mužové bili se statečně a nelítostně a obdivné výkřiky ozývaly se z blízkého okolí tribun. I mladičká panna Sára obdržela svěží kvítek růže od mladého pána z Wartenberka. Líčka její zalil tehdy ruměnec a stydlivý úsměv přeběhl její rtíky, jak se na ctnostnou pannu sluší a patří.
Odpoledne sešly se dámy pod urostlými stromy u hradních zdí na piknik. Za libého zvuku loutny pana Heinricha společně jaly se věnce pestrými látkami omotané vyráběti, povídaly si a prozpěvovaly. Po pikniku následovaly tance pod vedením dvorní dámy Marthy. Jistě ne všichni mají od Boha dar tento a byly tedy někteří častováni salvami smíchu.
Po soumraku nastal čas na klání trubadúrů. Každý odvážlivec mohl předvést své umění pro potěchu či pobavení všech přítomných a přehlídka to byla vskutku náramná. Zazněly písně, hrdinské legendy, k vidění byl něžný tanec i nebezpečný souboj s plamennými meči. I v tomto klání měl své zastoupení dům Raziberk.
Panoš Petr připravoval se důkladně na tento den. Ač trochu roztřesen, přece hrdě před panstvo předstoupil a hlasem zvučným přednesl oslavnou báseň o našem drahém Janu králi, jež pak největší uznání přítomných získala.
Jane,
srdce statečného a jména slavného,
králem jsme Tě učinili a přijali Tě za svého.
Když před lety z krajů dalekých přišel jsi,
zle v naší zemi bylo, jak sám viděl jsi.
Slávu brzy jsi naším zemím navrátil
a Korutance na útěk obrátil.
Dnes šiky české za Tebou pevně stojí,
jsme připraveni následovat Tě v boji.
Jsi rytířem čestným a odvážným,
v boji není Ti nikdo sokem rovným.
Kéž Tvá odvaha, čest a sláva věčná je,
Vivat Jan, Vivat Bohemie!
O nedělním ránu sešli se všichni k modlitbě a pak čas se nachýlil na poslední turnajové klání v lukostřelbě, jehož účastnila se odvážně i panna Sára. Nedlouho poté již bylo panstvo svoláno k očekávánému vyhlášení vítězů všech disciplín turnajových. Vítězem turnaje se stal rytíř Jan von Boskowitz, v bojích oceněni byli pánové udatní Andreas von Wartberg, kterýžto jest ve službách urozeného pána ze Zlinicz, kapitán Jindřich z domu Wartenberského a za vítěze turnaje lukostřeleckého zvolen byl Johann von Holstein. Za Rytíře srdcí vybraly ctěné paní urozeného Miloshe von Torum.
Štěstěna tentokrát usmála se široce také na dům Raziberský, jež první místo v klání kuchyní získal, neboť pokrm mistra Míchala zvolen byl za oku i ústům nejvíce lahodící. Velkým překvapením pro přítomné bylo i ocenění urozené panny Sáry jakožto Střelkyně srdcí, neboť získala si obdiv všech mužův přítomných, že odvážně proti nim v klání nastoupila. Pak srdce naše napotřetí zaplesala, když mladý Petr, jenž panošem jest v domě Raziberském, byl dámami přítomnými provolán jasným vítězem klání o Panoše srdcí. O takové cti se chlapci ani nesnilo, obzvláště když mu zdobenou šerpu a dar pro vítěze předávala osobně urozená paní Dorothea von Wartenberg.
Prvního dne již krátce po terciích započal se nejdříve trh s nabídkou přebohatou - ke koupi obchodníci nabízeli poháry rozličné i jiné nádobí, látky, zbroje i zbraně. Správu panství Wartenberg zdědil po svém otci mladý pán Beneš II. a všichni věrní tomuto domu pak přislíbili svou poslušnost a věrnost novému pánu. Po poledni a slavnostním představení všech domů přítomných následovalo zahájení celoturnajového klání o Rytíře srdcí a Panoše srdcí. Pak již první disciplína turnajová pod vedením herolda započala a mezitím služebnictvo několika domů pustilo se do příprav pokrmů rozličných, jež o vítězství v soutěži kuchyní ucházeti se budou. I dům Raziberský se do tohoto klání zapojil. Míchal, mistr kuchyně, připravil se svými pomocníky krmi honosnou.
Po nešporách rozdělilo se panstvo na tradiční společenské posezení dam v domě Wartenberském a setkání pánů u urozeného Johanna von Holstein-Kiel. Anna z Raziberka s paní Markétou předaly vdově Dorothee dar jako vyjádření upřímné soustrasti nad ztrátou drahého chotě. Panna Sára nechala pro Beneše II., jemuž zaslíbena jest, připravit dojemnou báseň, kterážto byla přednesena v řeči české i německé urozenému pánovi za přítomnosti všech ctěných dam. Verše plné bolesti oslavovaly chlapcova zesnulého otce, jímavě však vyjadřovaly i naději v soudržnost páru v těchto těžkých chvílích, neboť i Písmo svaté nás učí, že láska jest největší, má naději a nikdy nezanikne.
Druhého dne zrána zahájeno již bylo klání bojové. Bojovníci poklekli a vyslechli požehnání, jež udělil jim páter Vitus. Urozené dámy a panny pak odměňovaly dle svého uvážení bojovníky stuhami a udatní rytíři svou vděk vyjadřovali předáním květiny. Mužové bili se statečně a nelítostně a obdivné výkřiky ozývaly se z blízkého okolí tribun. I mladičká panna Sára obdržela svěží kvítek růže od mladého pána z Wartenberka. Líčka její zalil tehdy ruměnec a stydlivý úsměv přeběhl její rtíky, jak se na ctnostnou pannu sluší a patří.
Odpoledne sešly se dámy pod urostlými stromy u hradních zdí na piknik. Za libého zvuku loutny pana Heinricha společně jaly se věnce pestrými látkami omotané vyráběti, povídaly si a prozpěvovaly. Po pikniku následovaly tance pod vedením dvorní dámy Marthy. Jistě ne všichni mají od Boha dar tento a byly tedy někteří častováni salvami smíchu.
Po soumraku nastal čas na klání trubadúrů. Každý odvážlivec mohl předvést své umění pro potěchu či pobavení všech přítomných a přehlídka to byla vskutku náramná. Zazněly písně, hrdinské legendy, k vidění byl něžný tanec i nebezpečný souboj s plamennými meči. I v tomto klání měl své zastoupení dům Raziberk.
srdce statečného a jména slavného,
králem jsme Tě učinili a přijali Tě za svého.
Když před lety z krajů dalekých přišel jsi,
zle v naší zemi bylo, jak sám viděl jsi.
a Korutance na útěk obrátil.
Dnes šiky české za Tebou pevně stojí,
jsme připraveni následovat Tě v boji.
Jsi rytířem čestným a odvážným,
v boji není Ti nikdo sokem rovným.
Kéž Tvá odvaha, čest a sláva věčná je,
Vivat Jan, Vivat Bohemie!
