Díl jedenáctý
Velká výprava do Dánska

Léta Páně 1314 svolal král Jan Lucemburský své věrné pány na výpravu do dalekého království Dánského. Jan z Raziberka byl již vázán příslibem jiného pozvání se účastniti, vyslal tedy místo sebe svého věrného pana Vladana. Urozený pan Vladan z Řepice jakožto úředník domu na pozvání krále Jana Lucemburského strávil týden na překrásném dánském biskupském hradě Spottrup. Pobyt na hradě byl vyjímečný, jak stolováním, tak společenskými kontakty s pány z celé Říše římské. Nejen, že pan Vladan měl možnost potkat se s mnoha urozenými pány a dámami z celé říše, ale měl též i možnost vidět a účastnit se soupeření mezi říšskými a dánskými ozbrojenci. 

Pan Vladan, stejně spolu s ostatními říšští rytíři uhájil čest a všem jim byla provolávána sláva za statečnost a udatnost, kterou čelem k Dánům prokázali. Jména říšských rytířů, kteří vítězně bojovali pro slávu Kristovu a krále Jana, budou v Království Dánském i v Říši vzpomínána na věky. Výprava se pak ve zdraví zpět na svá panství navrátila, pan Vladan přijevši na panství Raziberské neprodleně zpravil svého pána o událostech i nečekaných novinkách.

Velké překvapení pro všechny přítomné totiž urozený Petr I. z Rožmberka připravil, kdy se před Bohem i urozenými pány přítomnými k levobočné dceři své přiznal a do stavu šlechtického ji uznati ráčil. Matkou této dcery jest dle jeho slov šlechtična urozená, jejíž čest však zveřejněním jména jejího pošpiniti nehodlá. Před zraky přítomných zaplatil pan Petr pohůnkovi tučný měšec za to, že malou infantku bude chránit vlastním životem po dobu následujících dvou roků.
Děvčátko rozmilé jménem 
Ætheldred, jež Ethel je zvána, ať nyní a na věky jako Paní z Růže známa jest a ve znaku svém nositi smí modrou růži na štítě stříbrném. Pán z Rožmberka přislíbil dále, že dceři své levobočné věnem lovecký zámeček daruje. Králem a Balduinem bylo určeno, že dítě toto do pátého roku života svého vyrůstati bude u pěstounů jí určených, poté do kláštera jest povinna jíti a následně ke dvoru královskému. Biskup Balduin daroval dítěti pohárek hliněný, tento ať budiž jí navždy připomínkou poměrů nuzných, z kterých vzešla.

<<< předchozí díl                                                                                   pokračovat na další díl (připravujeme) >>>