Díl osmý
Legenda předků

Když udatný děd pána našeho Jana Vítka přišel do království českého z Porýní a Švábska, přinesl s sebou hrdinské legendy udatného rodu svého, jež ze spojení šlechtických rodů německých a francouzských vzešel. Jedna z legend vypráví, jak dávný předek jeho v boji lítou bestii udatně porazil. Pod horským štítem Černého lesa v Medvědím údolí počaly se kdysi divné věci díti, kdy záhadný řev ze skalního masivu se soumrakem slyšeti bývalo, dobytek z pastvin se ztrácel, pasáci ani uhlíři se domů nevraceli a čeleď šeptala si o temném stvoření, jež nad skálami v noci přelétá.

Předek pána našeho svolal své nejodvážnější muže a hon na bestii uspořádal. Do hor vyrazili a po stopách bestie pátrali, až se předek ze skály svezl a přímo do sluje toho stvoření se propadl. Tvor to prý byl odpudivý, obrovský, se zuby jak břitva ostrými, mohutnými křídly blanitými, předlouhým ocasem s mnoha výrůstky bohatě barvami hrajícími jak louka květinová, na který lákala bestie své oběti a zbytek těla temně modré barvy pokryté pevnými šupinami velkými. Nic takového jakživ neviděl, vůkol v jeskyni povalovalo se obrovské množství kostí zvířat všelikých, jež tvor usmrtil a zápach mrtvolný všude takový, až se vnitřnosti v těle obracely. Bestie s mocným řevem děsivým zaútočila na rytíře. Nezaváhal však statečný předek, s bojovníky tasili své meče hbitě a jali se bránit holé životy. Drak mocnými čelistmi i drápy předlouhými trhal těla mužů na cáry.

Dlouze bojovali, již z poslední vůle bil se rytíř a šeptem modlitbu svou poslední k Otci, Synu i Duchu svatému odříkávati počal, když tu z pravého boku bestie odpadla jedna z velkých pevných šupin a jemu podařilo se zasadit smrtící bodnutí tvoru rozlícenému. Pak vyčerpáním na zem se svezl. Když dech svůj opět popadl, zřel předek šupinu na zemi ležeti s třemi prasklinami šikmými a usoudil, že jistě Nejsvětější trojice Boží jej od smrti zachránila. Šupinu si předek vzal s sebou jako trofej a taktéž hlavu drakovu uťatou ze sluje odnésti na hrad svůj poručil. Za záchranu života svého v blízkém městečku Wiler nový kostel zbudovati s čtvercovou věží s žebrovými klenbami, které nechal bohatě ozdobiti biblickými malbami. Věžní kapli ve jménu Boží Trojice vysvětiti nechal a v něm jako vyjádření díků pak třicet mší sloužiti.

Na památku události této sobě zvolil pak modrý štít a na něm tři kosmá břevna stříbrná, jež nejsvětější Trojici Boží značiti mají. Uťatou hlavu draka nechal balzamovati a do velké truhlice uložiti. Tuto relikvii léty seschlou pak jeho potomci dědili a jako památku na prapředka udatného ji opatrovali. 

Věžní kaple farního kostela Pfaffenweiler
Věžní kaple farního kostela Pfaffenweiler

<<< předchozí díl                                                                                                     pokračovat na další díl >>>