Poutní cesta pokory 1317
Díl devatenáctýPoutní cesta pokory L.P. 1317
Již dlouhé dva roky sužuje nejen České země hlad a nepřízeň počasí. Dlouhé deště, záplavy i kruté zimy způsobily nedostatek obilí i píce pro zvířata a lidé trpí. K tomuto soužení přidružují se i nemoci různé, mor a slabosti tělesné a mnoho mrtvých již pochováno bylo.
Taktéž Raziberského panství tyto rány se dotýkají, panské sýpky se vyprazdňují a lid obchází strach. Na tvrzi Raziberské již několik drahých pochováno bylo a věčné spočinutí jim náleží. A proto rozhodl se Jan Vítek uspořádati Poutní cestu pokory. V šatu prostém a bosi vypravil se šlechtic se svou rodinou, otcem Matoušem i se svými věrnými časně zrána o sobotě po svatém Janu I. na cestu. Pozvání přijal i vážený host a přítel Raziberského panstva, inkvizitor řádu svatého Dominika, otec Rudolf.
Toho dne panovalo velmi pěkné slunečné počasí, snad na znamení světlých zítřků. Družina procházela krajem a při mnoha zastaveních všichni vroucně se modlili a kajícné žalmy odříkávali. Na lesní cestě při zastavení jal se kněz vzývati o pomoc i matku Boží.
Během zpěvu Ave Maria zvedl se najednou silný vítr a korunami stromů mocně šuměti počal, až větévky odpadávaly. Všem přítomným zatajil se dech nad touto událostí. Kéž toto znamení jest, že Panna Maria, Matka Boží naše modlitby vroucí přijala a vyslyšela.
Když přiblížila se hodina polední, doputovali ke kostelu svatého Mikuláše, patrona domu Raziberského. V kostele pán Jan Vítek z Raziberka nechal sloužiti mši svatou za rod Raziberský a za dobrou úrodu. Kéž i náš nebeský Otec vroucné modlitby vyslyší a veškeré příkoří toto bude brzy ukončeno.
Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto, sicut erat in principio et nunc et semper et in saecula saeculorum. Amen!