Díl druhý
Souboj pánů
Ani všeobecně úspěšný audienční den však nedokázal zabránit nadcházející rozepři. Několik rozohněných českých pánů, posilněných vínem a čirými emocemi, rozhodli se zbraně pozvednouti proti urozenému pánu Petrovi z Rožmberka. V nastalém zmatku utíkaly ženy ctihodné i prosté, kdežto mužové bojechtiví i bojácní dostávali zbraně k obraně jejich.
V bezpečí hradeb, u zadní branky, sešlo se několik družiníků s paní Annou, aby jí byli ochranou. Řinčení zbraní začínalo doléhati až sem. Zpěvačka sedící na studené hradbě jala se zapět píseň ke cti páně Rožmberkově, snad v tušení, že se nebožák rána nedočká. Po prvním verši přeťal její zpěv bojový ryk přesily a branku obsadila ozbrojená hlídka.
Paní Anna s družinou byla odvedena do bezpečí, a jak a zda-li vůbec píseň pokračovala, již jsme se nedozvěděli. Na památku události té budiž v kronice naší zaznamenán alespoň ten slavný první verš.
