XXV. Vítkův hrádek

Bývalo zvykem pána z Raziberka počátkem měsíce srpna uspořádat týdenní loveckou kratochvíli na strážním hrádku na samém kraji království Českého. Již několik měsíců tomu, co Jan Vítek z Raziberka opustil své panství a vypravil se na kajícnou pouť do Svaté země. Choť jeho, paní Anna, spolu s šlechtici věrnými rozhodli se tradici dodržet a již na den památky svaté Marty dorazili s družinou na Vítkův hrádek.

Ač nekonaly se roku tohoto žádná politická jednání, plánované setkání s urozeným panem Petrem I. z Rožmberka se kvůli nepřízni počasí neudálo, družinu Raziberskou poctil svou návštěvou alespoň urozený pán z Vrcova i se synem Jeníčkem a doprovodem. Až do svátku Proměnění Páně pobývali Raziberští na hraničním hrádku. Čas zde strávený využili hlavně k vzdělávání dětí. Mladí pánové Radímek z Raziberka a Jeníček z Vrcova se pečlivě cvičili v boji mečem, štítem, v lukostřelbě a tréninku střelby z kuše, dokonce i v hodu kopím. Panny Raziberské věnovaly se hlavně ručním pracem, čtení a umění strategie při hře v šachy, ale potrénovaly své ladné paže i v lukostřeleckém turnaji. Novým dovednostem se učila s nimi i schovanka Ætheldred.

Počasí toho roku však bylo velmi nepříznivé a mnoho dní propršelo. Jen občasné slabé paprsky slunce dávaly naději, že s Boží milostí snad brzy bude dobře. Avšak alespoň díky chlebové peci, kterou roku předešlého nechali Raziberští na Hrádku nově zbudovali, bylo velmi dobře postaráno o stravování všech přítomných. Míchal, Mistr kuchyně, vedl své pomocníky a pomocnice k pilné práci od časného rána. Pohůnci štípali dřevo, oheň vesele plápolal, pekařka zadělávala na chleby i koláče a mnohá další krmě chutná se připravovala.

Kapitán stráží Erik i zbrojný Vojtěch pečlivě hlídali hrad i panstvo, panoš Petr věnoval se hlavně péči a údržbě zbraní a zbrojí. Večery trávili jsme společně v úzkém kruhu u plápolajícího ohně, vyprávěli jsme si příběhy i legendy a došlo i na společný zpěv.

Více o této romantické zřícenině gotického strážního hradu zde: www.vitkuvhradek.eu